Říjen 2012

První měsíc vysokoškolačky

23. října 2012 v 9:52 | ----A.
Před pár dny to byl přesně měsíc od chvíle, kdy jsem poprvé stála před jednou z univerzitních budov v očekávání první přednášky. Ta tenkrát odpadla. Já se však nemohu ubránit touze po jakési sumaci prvních pěti týdnů v lavici.

Ještě než jsem opustila hnízdečko a vzdala se každodenního pohodlí vlastního pokoje, plné ledničky a vypraného prádla, kdykoliv jsem potřebovala, sužovaly mne jisté pochyby. Škola, do jejíchž rukou jsem se svěřila, byla totiž mou jedinou variantou. Nepodávala jsem si žádnou jinou přihlášku. Věděla jsem, že budu přijata, jen jsem netušila, jak mě to bude těsně před začátkem mého nového životního cyklu trápit. Několikrát jsem se přistihla, jak na sebe zírám v zrcadle a přemýšlím nad svou budoucností. Neměla jsem v sobě ani za nehet radosti. Na svou novou školu jsem se těšila, ale neustále se o mě pokoušely otázky, jestli jsem neměla být cílevědomější a čistě z principu se zkusit dostat i jinak, dělat přijímačky, poškádlit nervy. Ale potom přišel den D a všechny pochyby se rozplynuly v dým.

Na kolej jsem nastupovala víkend před začátkem akademického roku. Ještě to odpoledne jsem se seznámila s partou kluků, na které od té doby nedám dopustit. Jistěže jsou to výtržníci, ale právě proto vzniklo už takových historek, že si pohrávám s myšlenkou napsat o nich knihu. Byl by to trhák, to mi věřte!

Největší obavy jsem měla ze spolubydlící, ale také v tomto případě stálo štěstí při mě. Báječně jsme si sedly, máme si o čem povídat, chodíme spolu nakupovat, nemáme sebemenší problém se na něčem domluvit. Je vážně skvělá!

Teď však k tomu, co je nejdůležitější, a to samotná škola a studium. Než vám sdělím cokoliv dalšího, musím říct jedno - vyučující jsou báječní a absolutně je zbožňuji! Není předmětu, který bych neměla ráda, tedy určitě ne kvůli vyučujícímu nebo průběhu hodiny. Do školy chodím se skutečným nadšením, ale i tak už jsem stačila přijít o očividnou dávku elánu. Vysoká je zkrátka vysoká, a tak i přes velkou vstřícnost učitelů nesmíš opomínat, že tady už jsi sama za sebe a ve skutečnosti nikomu nezáleží na tom, jestli studium ustojíš nebo vyletíš jako namydlená střela. Vysoká tě donutí postavit se na vlastní nohy.

Ačkoliv se tedy poslední dva týdny trochu plácám jako ryba na vyprahlé poušti, jsem tady nesmírně šťastná. Mohu s klidným svědomím říct, že jsem si vybrala skvělou školu, k níž mi osud jako bonus přihrál partu úžasných přátel, s nimiž v zádech se bojuje přeci jen o mnoho snáz.

Až si tedy budeš sama vybírat vysokou, jdi čistě po čuchu, po tom, co chceš ty sama za sebe. Já jsem do tohoto vlaku naskočila zcela sama. Nemám zde nikoho ze střední, ba ani žádnou kamarádku z domova. Nakonec se tato varianta ukázala jako nejlepší možná, jelikož jsem se mnohem snáz začleňovala, když jsem nikoho neznala, naučila jsem se spoléhat čistě jen sama na sebe. Dodalo mi to sebedůvěru a svým způsobem mě to i vychovalo. Protože vím, že mou práci za mě už nikdo neudělá, natož aby někdo omlouval nesplněný úkol, naučila jsem se si víc organizovat čas a světe div se, konečně jsem našla společnou řeč se stavem "uklizeno"! Vysoká škola mi zkrátka prospívá, tudíž se neboj! Pokud tedy i tebe za rok čeká nástup na výšku, ničeho se neboj, je to skvělé období!