Červenec 2013

Mé knižní omyly

25. července 2013 v 16:56 | ----A.
Ať pomyslíte na jakékoliv odvětví, lze se v něm dopustit omylů. Těch nákupních se člověk dopouští mnohem snáz než jiných, protože cenovka nebo doporučení přátel je občas zkrátka silnější. Podobným způsobem jsem se dostala k níže uvedeným knihám, které dál tedy rozhodně nedoporučuji. Podívejme se proč. Víte ale, co je nejzajímavější? Že se jedná o knihy, které dobyly svět.



SÉRIE L. A. CANDY
Lauren Conrad
Šílenství. To se spustilo kolem trilogie knih z pera hvězdy reality show slečny Lauren Conrad. Kolikrát jsem jen četla, jak jsou tyto knihy výborné, jak renesanční osobností Lauren je. Ani náhodou. Přečetla jsem celou sérii a jediné, co k ní mohu říct, je jednoduchý průměr. Na těchto knihách není nic, co by vám utkvělo v paměti. Zápletka je zoufale předvídatelná, hlavní hrdinka trapně naivní a hned několikrát si musíte některé pasáže přečíst aspoň dvakrát, abyste uvěřili, že je to pravda. Knihy mají krásný design, svým způsobem je tematika reality show hodně originální, ale po většinu času si říkám, že jsou hlavní hrdinky vyloženě hloupé. Přiměřený tomu je i jazyk knihy. Prostý. V každé knize se objevují chyby, ani korektor není neomylný a chápu, že když po sobě práci čtete už potřetí, chyby nevidíte, také se mi to stává, teď však mluvím o stylistice obecně. Tato kniha je dobrá tak k moři, kde na vás od rána do večera praží slunce a kniha je jen zkrácení času, než uschnete. Nechci říct, že se mi kniha vůbec nelíbila, ale za dobrou ji považovat nemohu. Navíc mě příšerně rozčilovalo, jak je děj zbytečně roztahaný. Zápletka prvního dílu se táhne až do dílu třetího. Kdyby se Lauren vyvarovala umělým vycpávkám v podobě událostí, které nijak neovlivnily hlavní dějovou linii, mohl z toho být dobrý průměr v jedné knize, tohle mi připadá jen jako okatý marketingový tah.


SÁGA STMÍVÁNÍ
Stephanie Meyerová
Tady mám jedno velké, do nebe vřeštící NE! První díl jsem přečetla relativně rychle. Bylo to něco nového, neotřelého, ale když se na to dívám zpětně, byli upíři to jediné, co bylo na díle dobré. Tenkrát. Druhý díl jsem totiž přečetla jen proto, že jsem deset dní ležela v nemocnici s mononukleózou, zatímco za okny provokativně zářilo červnové slunce a já neměla jinou možnost, jelikož doma jsem měla už všechny knihy přečtené. Druhý díl mi připadá pro celou ságu zcela zbytečný. Do třetího jsem de facto jen nakoukla, čtvrtý jsem nikdy nevlastnila. Nezlobte se na mě, ale Bella musí být úplně vyšinutá. Jedná zcela iracionálně (i na svůj věk) a ona romantická zápletka se mi zdá tak mimo, jako norkový kožich v létě. Korunu tomu nasadila Kristen ve filmovém zpracování. Horší herečku už obsadit nemohli. Viděli jste Jumpera? Kristen se v něm objevuje jako hrdinova mladší sestra v samotném závěru filmu. Ta ženská má jen jeden jediný výraz! Trochu mi to připomíná vtípky na Chucka Norrise. A ta ať něco vytýká Nině Dobrev, že ji jen kopíruje. Co se Roberta týče, toho považuji za dobrého herce. Viděla jsem jej minimálně v sedmi filmech a v každém jsem mu roli věřila. Ale Kristen celé absurditě Stmívání jen nasadila korunu.


UPÍŘÍ DENÍKY
L. J. Smith
Prvních pár řad seriálu byla pecka. Knihy ale nebyly pecka nikdy. Paní Smithová neumí psát. Neřeknu vám přesně, na kolikátou stránku jsem se dostala, ale zcela přesně vám mohu říct, co se na nich stalo. Nic. Jedno velké, prázdné, nudné, uspávající nic. Odnoš s názvem Stefanovy deníky je už o něco lepší, ale to asi jen proto, že se jedná o vyprávění z historie.


PS: MILUJI TĚ
Cecelie Ahernová
Určitě jste už slyšeli o autorce i o filmu. Film jsem neviděla. Prakticky do desíti minut od začátku jsem usnula a kniha na mě měla dost podobný účinek. Četla jsem ji asi před třemi lety v létě. Všeobecné nadšení ze silného příběhu nijak nesdílím. Mě tato kniha prostě nebavila. Poslední, co si z ní pamatuji, je nějaký večírek při příležitosti hrdinčiných narozenin, ale to je tak vše. Napsána je hezky, to ano, ale děj mne zkrátka nijak neokouzlil. Možná dostane časem ještě jednu šanci, možná mi chybí ta správná zkušenost a s ní i pochopení, protože se zlými časy se já vyrovnávám jinak, rozhodně se neutápím v žalu, ať je situace sebekritičtější. A to že jsem za poslední rok měla se smrtí dost co do činění.


FIFTY SHADES OF GREY
EL James
Román, jehož je teď všude plno. Víc než plno. Mluví se o něm, pracuje se na filmové adaptaci. Byl by zločin jej přehlížet a aspoň mu nedat šanci. Šanci dostal, ale... Je to blbost. Říct mi chlap, že má doma mučírnu, beru nohy na ramena. Možná bych váhala, kdybych onoho chlapa znala déle, ale Anastázie je jen dalším zoufale naivním neviňátkem, kterému jsem se musela smát. Když jsem však sestavovala tento žebříček omylů, trochu jsem v případě této knihy váhala. Co se uměleckého požitku týče, můžete se kochat maximálně tak obálkou, peníze bych za český překlad nedala, ale i tak ke knize občas ráda zasednu. Nelituji ani toho, že jsem si ji koupila v angličtině, protože se opravdu dobře čte, čímž se z jejího největšího mínusu stává pozitivum. K ději se moc vyjadřovat nebudu. Všichni víme, o čem je, takže si už každý musí zhodnotit sám, jestli je to kniha pro něj nebo nikoliv. Žánrově jsem žádnou obdobu v ruce neměla, takže to byl spíše výstřel do tmy, dnes vím, že co se erotických románů týče, styl trocha reality a hurá do postele, mě nutí se tak akorát smát.


JAKÉ BYLY VAŠE NEJVĚTŠÍ KNIŽNÍ OMYLY?

Knižní tipy: Červenec

11. července 2013 v 21:05 | ----A.
Podle fotek zhruba víte, co aktuálně čtu, ale o mých nejoblíbenějších knihách nebo knihách, jež mne nějakým způsobem uhranuly, toho moc nevíte. Proto jsem se rozhodla dát dohromady tento článek. Chtěla bych v něm pokračovat i v budoucnu, jelikož oblíbenců mám mnohem víc, ale snažím se přihlédnout k roční době a k faktu, že v létě na filozofování nebo změnu života prostě nemáte náladu, chcete se bavit, tak tedy...



1. VELKÉ HOLKY NEPLÁČOU
Ivana Ivančáková
O knize slovenské modelky Ivany Ivančákové jste už v mých řádcích četli. Jedná se o autobiografický příběh, v němž Ivana vypráví o svých začátcích v Londýně jako vizážistka i jako modelka. Není to však žádná pohádka o tom, jak chudá holka ke štěstí přišla. Ivana se dostala do křížku s francouzskou policí za pašování drog, za což byla také odsouzena.

Knihu doporučuji z mnoha důvodů. Jedním z nich je fakt, že jsem ji zhltla za pár hodin čistého času, protože kniha se neskutečně dobře čte. Jazyk je jednoduchý a zároveň si neříkáte, že čtete brak pro čerstvé teenagery. Objevují se sice hodně peprné výrazy, ty vás však neurazí, naopak máte pocit, že byste to nevyjádřili lépe. Dalším důvodem je třeba to, jak často jsem nad knihou přemýšlela. když jsem nečetla, neustále jsem se v myšlenkách vracela k zápletce, k tomu, co jí předcházelo. Kniha je ukázkou toho, jak slepě je člověk schopen jít za svým snem a jak se mu to nemusí vyplatit.


2. POLIBEK PRO ANNU
Stephanie Perkinsová
Další ze série "tohle jste už slyšeli". Dílko jsem si pořídila během svých posledních zlínských dní, které jsem trávila sama a neměla moc co dělat, jelikož sledovat seriály mě omrzelo velice rychle. A tak jsem vběhla do Neoluxoru. Dlouho jsem váhala. CooBoo vydává knížky pro věkovou kategoriii teen, což v mém případě sice vůbec nevadí, protože jsem se ještě nesetkala s fantasy, které by bylo jen pro dospělé (nejblíže tomu jsou Upíří deníky, jež jsou od patnácti let, jenže se jedná o prvotřídní brak, pardon), ale klasické dívčí románky mě už skutečně přešly. Nepleťme si však pojmy s dojmy, lovestory miluji a šťastné konce taky, jen jsou prostě věci, jejichž závažnost se mi zdá směšná a proto se čemukoliv ze života s cedulkou Pro čtenáře od vyhýbám obloukem. O Polibku jsem toho ale hodně slyšela i od svých vrstevníků a když jsem se začetla do první stránky, říkám si: Proč ne?

Neprohloupila jsem. Po pár stránkách mne sedmnáctiletá Anna "vyhoštěná" svým otcem na internátní školu do Paříže dokonale pohltila. V něčem mi je hlavní hrdinka blízká. Naprosto jsem se dokázala vžít do její situace a napětí mezi ní a jejím nejlepším kamarádem/tajnou láskou mě fascinovalo. Zápletka je klasicky teenagerská, nechybí ani zlomyslné husy nebo drama s kamarádkou, ale způsob servírování z obyčejného dívčího románky vykouzlil to pravé čtení na léto.


3. DON'T YOU FORGET ABOUT ME
Alexandra Potter
Britská autorka Alexandra Potter je výtečnou spisovatelkou! Tuto knihu jsem ještě nedočetla. Na text v originále se potřebuji dostatečně soutěžit, což znamená klidné prostředí a žádné akutní povinnosti, nad nimiž bych zároveň při četbě mohla přemýšlet. Děj se zabývá mladou ženou, jíž opustí partner a ona si přeje, aby jej nikdy nepotkala. Jaké je její překvapení, když se jednoho dne probudí a zjistí, že se její přání stalo skutečností!

Na co vás však upozornit musím, je autorčin talent! Píše zábavně, blízce a čtivě. Nic zbytečně neokecává, hrdinka příběhu se brzy stane vaší kamarádkou a navíc se u toho musíte smát. Především ironickým momentům, které nejsou vtipné samy o sobě, ale kontext jim dodává téměř sarkastický nádech. Dílo zatím nebylo přeloženo do češtiny, ale v knihkupectvích najdete tituly Není přání jako přání nebo Já a pan Darcy. S Alexandrou vedle nesáhnete, je neskutečná!


4. ANIMAL FARM
George Orwell
Kdo by neznal Farmu zvířat? To byste museli být naprostí ignoranti! Četla jsem ji v češtině i angličtině, jelikož mám bilingvní vydání, takže by byla škoda jednu či druhou část ignorovat. Tohle nadčasové dílo můžete číst pořád dokola a pokaždé v něm najdete něco nového. Klasika mě obvykle dohání k šílenství, ale Orwell je jako růže mezi plevelem.


5. JAK PŘEŽÍT DOMÁCÍ MAZLÍČKY
Karl Wagner
Jestliže znáte Murphyho zákony, Wagner vám není neznámý. Na sto jedenácti stránkách se dostanete hned několikrát na pokraj smrti udušením, protože se díky vlnám smíchu nebudete moct ani nadechnout. Rádoby instruktážní poučky se prolínají s příběhy ze života a pokud jste někdy chovali nějaké zvíře, velice pravděpodobně se v některém z nich najdete. A ne jen v jednom. Jako důkaz úžasnosti této knihy považujte fakt, že jsem ji četla už třikrát.


Co vaše oblíbené letní knihy?